Jsou lidé, kteří používaí rituály jako magii. Takový lidé říkají, že rituály fungují a mění běh světa, že mění běž jejich životů a že díky nim mají moc. Představa, že skrze rituál získávám moc na něčím nebo někým, kdo nejsem já, je mi bytostně nevlastní. Pro mě je rituál psychomagie (tento krásný termín si půjčuji od Alejandra Jodorowského, průkopníka psychomagie), mezní událost, ve které se pojí akce, terapie a magie, ve smyslu automagie-autoterapie. Dávám si pozor, abych vždycky pracovala jen na svém poli, pokud mě o návštěvu na poli jiném sami druzí nežádají.

V Praze je obchod s parfémy, čarodějnickými vůněmi, které slibují udržet partnera, donutit ho se vrátit. K parfému dostanete i návod k rituálu. Je to svůdné, dostat co chceme, udržet, co potřebujeme, mít věci pod kontrolou. Automagie rituálem, jak ji prožívám, je opak držení věcí. Opak možnosti něco kontrolovat. Je to otevření se procesu. Je to vyslání záměru a důvěra, že se naplní, jak je třeba. Ne jak chci. Je totiž nemožné dohlédnout, proč chci to, co chci. Proč to nemám, pokud to má být.

Možná jsem jenom posera, co si nechce vykouzlit šťastný život. Možná je to solidarita, která říká, že kde dostanu něco já, ubere se jinému. Možná jsem prostě příliš ustrašená, nevěřím si a nevím, jak rituály použít k prospěchu. Věřím zatím, že prospěšné je to, co nechám, aby se dělo. Ty akce a události, kterými volám svoji duši.

Když každý večer nakapeš tři kapky parfému na věc svého partnera, neopustí tě, píše se v návodu.  Jsou rituály, které jsou za hranou.