Rituál jako past a manipulace.

Přesné pokyny, přísné vedení, ale kudy a kam? Komu můžeme věřit, že nás doprovází, ale nevede. O kom se dá říct, že je s námi pro nás samotné a ne pro své záměry?
Nedá se na to připravit, neexistuje žádný seznam, žádné prověrky. Znova musíme spoléhat sami na sebe, na svůj čich (a hmat, zrak a cit a všechno, co v nás vyvolají ti druzí). 

Balancování na hraně odevzdání se a přijímání zodpovědnosti.

Jednou přišel na můj workshop kamarád, přišel ze slušnosti, protože jsem ho pozvala. A pak zůstal, neodešel. Vyprávěl později jiným lidem o tom, že si přál odejít. Ale zůstal až do konce, ze slušnosti. Nic neřekl. Jenom jiným lidem kdesi nad pivem. To není ani jedno – ani odevzdání se, ani přijetí zodpovědnosti. To je plýtvání.

Balancovat znamená poznat, kdy je důležité zůstat a kdy odejít. Znamená to poznat, proč mě někdo přitahuje nebo odpuzuje. Znamená to naleptávat vlastní hranice a být připravena se spálit, ale neshořet.

Celý život se to učím poznat. I za cenu toho, že někdy odejdu, když bych se mohla něco naučit, a jindy zůstanu se odevzdám něčemu zbytečně. 

Když to umím, už neexistuje žádná past ani manipulace.