Na podzim minulého roku jsem se rozhodla, že se znovu ponořím do praxe a prozkoumám svoje teď a tady skrze několik rituálů. Na začátku to byla taková zábavná hra, ve které jsem vymýšlela malé každodenní rituály. V prosinci jsem stála nad ohněm, ve kterém hořelo 35 let mého života. Když jsem tento několika měsíční rituál dělala, napsala jsem si do poznámek: “Ještě jednou si čelit.” Tohle čelit se s každým dalším rituálem stává obrazem, kterému víc a víc odpovídá tarotová karta Věž.
Všechno se hroutí, přeskupuje, mění.
Na začátkujsem stála sama s pocitem trapnosti, že se pouštím do něčeho, co přece není pro západní lidi, co je jenom takové povrchní ezo, ohýnky, kamínka, svíčky. Po půl roce sedím v pokoji a nemůžu uvěřit, jak funkční, hluboké a transformační tohle období s rituály je.
Přidalo se ke mně několik lidí. Díky našemu sdílení o rituálech a životech se držím a mám sílu a chuť si čelit tak hluboko, jak jen je to možné.
Neumím o tom ještě dobře vyprávět, ale budu.
Budu psát deník o tom, jak mi rituály mění život.
